Chvála Kristu a Marii,
vítám Vás na stránkách věnovaných velice zajímavému a vzácnému čtyřsvazkovému dílu, které má církevní schválení a které bylo doporučeno k četbě několika papeži, mnoha biskupy a učenci naší Církve. O svatém Vincenci Pallottim, který říkal, že je život příliš krátký na to, abychom mohli číst dobré knihy, a že je nutné číst jen ty nejlepší, bylo napsáno:
„Pokud to jen bylo možné, každý den čítával jednu kapitolu z knihy „Mystické město Boží“ ctihodné Marie z Agredy. Tuto knihu poznal a velmi si jí vážil už v době semináře. Bral ji s sebou, když cestoval, a měl z ní velký užitek. Četbu této knihy také doporučoval ostatním se zdůrazněním, že velice pomáhá prohloubení úcty k nejsvětější Panně Marii a prohlubuje ducha pokory, i když zjevení nebyla ještě oficiálně uznaná Apoštolským stolcem. Při četbě se sám nořil hlavně do asketických rozjímání spojených se zjeveními.“
Velkým ctitelem autorky tohoto díla byl také svatý a obecně respektovaný papež Jan Pavel II., který dal podnět k zahájení procesu jejího blahořečení.
Více - Immaculata 1/2010 č.107 - str.9
Papež Pius XI řekl 29.4.1929 na adresu Fiscara Marisona, který přeložil Mystické město Boží do angličtiny: „Vy jste ke slávě Matky Boží vytvořil velké dílo. Marie nezůstane ve velkodušnosti pozadu a tisíckrát Vám to splatí. Udělujeme všem čtenářům a šíření tohoto díla apoštolské požehnání.“
Redemptoristé vydali nový překlad v německé řeči v roce 1885, kterému se dostalo schválení a významného doporučení od biskupa v Řezně následujícími slovy: „S upřímnou radostí dáváme naše biskupské schválení překladu původního španělského spisu „Ciudad de Dios,“ Marie od Ježíše, a doporučujeme tuto knihu, která jistě povznese čtenáře a bude pro ně zdrojem duševního požehnání.“
V Řezně, 29. září 1885 p. Ignác, biskup v Řezně
Narození a význam autorky předpověděla už španělská mystička a první žena s titulem učitelka církve, svatá Terezie z Avily, když v Agredě pronesla prorocká slova: „Agreda, tato Boží zahrada, přinese svaté církvi voňavou růži.“ Marie z Agredy také patří stejně, jako výše uvedený Vincenc Pallotti, k více než 250 příslušníkům naší církve, jejichž těla po smrti nepodléhají zkáze.
Kromě informací o díle a jeho autorce zde najdete příklady knižního zpracování všech čtyř svazků i prezentace, které byly vytvořeny pro potřeby naší farnosti a které často z tohoto díla čerpají.
Já jsem se s tímto dílem setkal zcela náhodou díky filmu, který mi půjčil jeden z našich otců Pallotinů. Ve filmu mě zaujalo velké množství odkazů na Marii z Agredy a Mystické město Boží. Objednal jsem si pak u Matice Cyrilometodějské CD se všemi díly. Protože mě obzvlášť zajímalo dění kolem ukřižování, začal jsem číst nejdřív třetí svazek. Zjistil jsem, že i když jsem chodil do náboženství a pak několik desítek let do kostela na mše (je mi přes 50 let), že toho mnoho nevím.
Protože se mi kniha v původním překladu poměrně špatně četla, převedl jsem si oskenované stránky textu na text, který jsem pak začal přepracovávat podle původního anglického překladu, ze kterého pan Řeřucha knihu v roce 1954 do našeho jazyka přeložil. Přepracoval jsem nejdříve text třetího svazku tak, že jsem upravil slovosled, opravil několik málo špatně přeložených míst, přiblížil jsem text co možná nejvěrněji anglickému originálu, upravil citáty z bible podle Jeruzalémské bible a opravil mnoho špatných odkazů na biblické texty. Protože jsem zjistil, že kniha pomohla nejenom mně, ale i našim sousedům a jiným lidem, kterým jsem text dal přečíst, usiloval jsem o to, aby text vyšel znovu knižně. V současnosti lze přepracovaný a knižně vydaný text všech čtyř svazků získat například na: Česká republika: Matice Cyrilometodějská E-shop Církev.cz Křesťanské knihkupectví Hosana Slovenská republika: Zaex Zachej Kumran Rosa Ver Benjamina
Církevní schválení pro české vydání (z roku 1961):
NIHIL OBSTAT: ("nic nebrání") Rev. Martin Horak, O.S.B. censor deputatus IMPRIMI POTEST: ("může se tisknout") Rt. Rev. Ambrose L. Ondrak, O.S.B. St. Procopius Abbey, Lisle, Illinois IMPRIMATUR: ("ať se tiskne") Albert Cardinal Meyer Archbishop of Chicago
Legenda:
- je možné otevřít a stáhnout soubor ve formátu pdf - může trvat delší dobu
- je možné otevřít a stáhnout prezentaci ve formátu ppt - může trvat delší dobu
Doufám, že kniha zaujme i Vás
S pozdravem Váš přítel ve víře
tucek [tečka] josef [zavináč] seznam [tečka] cz
Mystickým městem Božím je míněna duše Marie Matky Boží, ve které přebývá Bůh. Celé dílo je vlastně životopisem Panny Marie a tím i Svaté rodiny. Kromě toho Marie Matka Boží v této knize předává po každé kapitole Marii z Agredy svá poučení, takže je tato kniha i učebnicí duchovního života od té nejlepší autorky. Čtenář se také seznámí s mnoha názory a myšlenkami Panny Marie, takže bude mít k Boží Matce daleko důvěrnější vztah.
Co v roce 1912 o knize napsal Fiscar Marison, který přeložil Mystické město Boží ze španělského originálu do angličtiny:
„Překladatel a propagátor Města Božího věří, že ani jedna tato kniha nezůstane nečinně ležet v policích knihoven, ale že bude tou knihou, která už při prvním zběžném zhlédnutí vzbudí touhu po dalším zkoumání, které povede k opakované a pozorné četbě.“
Na jiném místě popisuje historii vzniku celého díla takto:
„I když byla interně i zevně (Marie z Agredy) vybízena k sepsání skutečností ze života Bohorodičky, bránila se tomu dvanáct let, až ji k tomu nakonec přiměl teprve výslovný příkaz jejích nadřízených. Neochotně začala tento životopis sepisovat v roce 1637 a dokončila ho v roce 1645, přičemž neustále prosila, aby byla zbavena tohoto úkolu, kterého se cítila být nehodná. Jakmile naléhání představených ochablo a nesprávný úsudek hostujícího zpovědníka poskytl Marii věrohodnou záminku, všechny spisy spálila, čímž zničila svou mnohaletou práci. Když se o tom dozvěděly vyšší autority, které trvaly na opětovném sepsání všeho, co jí bylo nadpřirozeným způsobem zjeveno, opět se jí to dařilo deset let odkládat. Teprve pod nejpřísnějším příkazem poslušnosti a hrozbou pokárání se konečně dala do sepisování rukopisu, se kterým začala v roce 1655. Dokončila ho v roce 1665 a je dodnes uložen v klášteře v Agredě.“
Mystické město Boží bylo především v 17. a 18. století velice intenzivně prověřovanou knihou. V roce 1672 zabavila knihu španělská inkvizice, ale v roce 1686 znovu povolila její šíření. V roce 1681 tuto knihu zakázala římská inkvizice (nyní Kongregace pro nauku víry), ale už o tři měsíce později ji znovu povolila. V roce 1696 bylo toto dílo při příležitosti v roce 1695 vydaného francouzského překladu odsouzeno Sorbonou, oproti tomu jiné university a teologové tuto knihu bránili. V roce 1704 byl tento životopis Matky Boží dán na index, ale už v následujícím roce byl z indexu vyňat. Není divu, že tento spis vzbudil ve své době v církvi tolik emocí. V prvním svazku jsou například popsány důvody, proč byla Marie Matka Boží počata bez poskvrny hříchu. Církevní učenci se o této věci přeli už od 9. století. Známým obhájcem neposkvrněného početí byl například blahoslavený Jan Duns Scotus (asi 1266, Duns, Skotsko – 8.11.1308, Kolín nad Rýnem). Obávám se, že pokud by se Matka Boží sama svaté Bernardetě v Lurdech (rok 1858) nepředstavila jako Neposkvrněné početí a nepotvrdila tím vyhlášené dogma (papež Pius IX. dne 8.12.1854) i příslušný oddíl textu Mystického města Božího, nepanovala by v této věci absolutní jistota dodnes. Také fakt, že byla Marie s tělem i duší vzata do nebeské slávy je zde ve čtvrtém svazku popsán bez mála tři sta let před tím, než byl vyhlášen příslušný článek víry (papež Pius XII., 1.11.1950). Čtenáři se tedy opravdu nemusí bát, že by je církevně schválený text této knihy mohl zavést na scestí.
A jaké jsou mé zkušenosti s touto knihou?
Musím se doznat k tomu, že jsem zpočátku měl vícekrát chuť, obrazně řečeno, tuto knihu hodit do kouta a nikdy víc ji neotevřít. Nebyl jsem na čtení takové knihy připraven. Text někdy dráždil mé ego, jindy se mi, například v pasáži popisující poslední okamžiky života svatého Josefa, zdál být až zvrácený. Text se totiž na tomto místě zabýval otázkou lidského utrpení, což bývá velice těžce stravitelné téma. Vždycky, když jsem se pak uklidnil, jsem začal o textu znovu přemýšlet, přičemž jsem opakovaně došel k závěru, že problém asi nebude v poučeních od Marie Matky Boží a ani na straně Marie z Agredy, ale asi ve mně. Byl jsem tak nucen si v sobě udělat pořádek, což mi opravdu pomohlo.
Obsah knihy mě zaujal natolik, že jsem se pustil do jeho přepracování. Původní text z roku 1954 se mi totiž četl velice špatně, a já si chtěl tuto knihu číst častěji a opakovaně. Vůbec jsem původně nepočítal s tím, že by upravený text kromě mě mohl číst ještě někdo jiný. Přepracovaný text třetího svazku Probodení jsem pak ale vytisknul na tiskárně a dal ho v pořadači přečíst několika lidem v okolí. Když mi pak tito lidé řekli, že kniha upevnila i jejich víru, a že i oni změnili mnohé své názory, plně jsem si uvědomil, jak velkou cenu tato kniha má, a stál jsem velice o to, aby si tuto knihu mohlo přečíst co nejvíc lidí. Po spletité a obtížné cestě se pak podařilo knižně vydat všechny čtyři svazky tohoto díla.
Mé důvody, proč Vám tuto knihu doporučuji k přečtení, opravdu nejsou zištné. Text podle původního anglického originálu jsem přepracoval zdarma, protože by
knihy jinak vyjít nemohly. Protože mi přepracování jedné strany trvalo asi 2,5 hodiny, strávil jsem touto činností 160 dnů čistého
času svého života. Nepíšu to proto, abych se chlubil, ale proto, abych podtrhnul cenu obsahu této knihy. Je pravdou, že se někdy, když se podívám
kolem sebe, sám sebe ptám, jestli jsem se nezbláznil, ale uklidňuje mě, že tuto knihu ocenily i takové autority jako svatý Vincenc Pallotti nebo
svatý Jan Pavel II. Vyrovnal jsem se sice s faktem, že díla Alexandra Dumase asi nákladem tato kniha neporazí, ale upřímně si myslím, že je to škoda.
Je asi jedno, jestli si o tom, jak se z Edmonda Dantèse stane hrabě Monte Christo přečtete v dětství nebo na sklonku života, protože toho ve svém
životě na základě této četby nebudete muset mnoho měnit. V reálném životě jde ale o mnohem víc. Samozřejmě, že četba Mystického města Božího není
pro spásu duše nezbytná, ale může věřícím lidem velice účinně pomoci se udržet na úzké cestě k životu (Mt.7,13-14).
Členění díla:
Popisuje události od úmyslu Boha stvořit svět až po zasnoubení Marie svatému Josefovi. Ústředním tématem je početí a narození Panny Marie, přičemž je zde její neposkvrněné početí popsáno asi 200 let před tím, než naše Církev tento fakt přijala jako dogma. Dozvíte se, proč Bůh stvořil celý vesmír a člověka, je zde také popsána vzpoura andělů proti Bohu. Omlouvám se všem, že jsem nezvládnul text přepracovat do konce roku 2017, jak jsem původně avizoval, kniha ale neobsahuje mnoho děje, který se dobře překládá, zato je však nabitá důležitými teologickými texty, které musí být zpracovány přesně. Z tohoto důvodu a také proto, že byl původní překlad tohoto svazku poměrně nepřesný, jsem si byl nucen ještě opatřit německý překlad, podle kterého jsem většinu textu tohoto svazku prakticky znovu přeložil, což práce zdrželo.
Popisuje události od seznámení Panny Marie s tajemstvím Vtělení až po návrat Svaté rodiny z Egypta do Nazareta. Ústředním tématem jsou vánoční události. Je zde popsáno zvěstování Panně Marii, početí Krista, návštěva Alžběty, úvahy Josefa při pohledu na těhotnou snoubenku, cesta Josefa a Marie do Betléma, zrození Krista, návštěva tří králů, sen Josefa a útěk do Egypta, působení a život svaté rodiny v Egyptě. Tento svazek obsahuje také úžasnou studii ďábelského pokoušení, kterému byla Marie vystavena a kterému jsme každodenně vystaveni i my.
Popisuje události od 12. roku Krista až po jeho Nanebevstoupení. Centrálním dějem jsou velikonoční události. Je zde popsán život Svaté rodiny po návratu do Nazareta. Jeho popis je velice detailní a barvitý, takže není divu, že i v této knize hledal Mel Gibson inspiraci pro natočení filmu Umučení Krista. Podobně jako tento film, není ani tato kniha lehce stravitelná, můžete se však dozvědět, že se Kristus Marii a Josefovi ve dvanácti letech vlastně neztratil, můžete si přečíst, o čem si s učenci v chrámě, než ho Marie s Josefem nalezli, povídal, můžete se dozvědět něco víc o Janu Křtitelovi, Josefovi, apoštolech, kajícím lotrovi, římském vojáku Longinovi, který probodl Kristovi na kříži bok, můžete si udělat představu o pravých motivech chování Jidáše, dozvíte se o závěti, kterou Kristus při ukřižování ustanovil, obdržíte výklad posledních sedmi Kristových slov. Především se však dozvíte velice mnoho o Marii Matce Boží, která se zásadním způsobem podílela na díle spásy.
Popisuje události od seslání Ducha svatého až po Nanebevzetí Panny Marie. Hlavním tématem je život prvotní Církve, její růst, působení apoštolů, pronásledování církve, obrácení apoštola Pavla, evangelizační úsilí, mučednická smrt svatého Jakuba, působení Marie v Efezu, souboj Marie s démony, smrt Marie, její Nanebevzetí a Korunování. Skutečnost, že byla Panna Maria vzata do nebe s tělem i duší, je zde popsána zhruba 300 let před tím, než tento fakt přijala naše Církev.
Ctihodná Marie z Agredy * 2. duben 1602; † 24. květen 1665 Agreda; Exhumace v roce 1849 - po 184 letech proudila z neporušeného těla nebeská vůně
>
Část filmu Ave Maria (Orfilm) věnovaná Marii z Agredy
I. Život a dílo: Narodila se roku 1602 ve španělské Agredě, zemřela tamtéž v roce 1665. Její rodiče Francesco Fernández Coronel a Caterina Araňa byli hluboce zbožní. Poté co otec i dva její bratři odešli do františkánského konventu sv. Antonína v Naldě, Marie s pomocí své matky proměnila domov v klášter. Roku 1627 zde byla zvolena představenou a úřad vykonávala až do smrti. Mystické jevy, které prožívala, ustaly ve chvíli, kdy začala Boha prosit, aby ji zbavil viditelných extází, a tak ji uchránil před indiskrétními pohledy některých lidí. I nadále však měla vize trpícího Ježíše, zcela pokrytého ranami, který ji vybízel, aby trpěla z lásky k němu ve spojení s Bohem. Marie žila v přísné kajícnosti: spala jen dvě hodiny denně na holé podlaze, bičovala se do krve, nosila kající roucho, tři dny v týdnu se postila pouze o chlebu a vodě. V touze po spáse duší obdržela dar bilokace, díky němuž se objevila mezi indiány v Novém Mexiku a zvěstovala jim evangelium. Událost doložil misionář, který odjel na dané místo prověřit zprávy, jež se o tom šířily. Na pokyn zpovědníka začala roku 1637 psát Mystické město Boží (Mística ciudad de Dios) a Život Panny Marie (Vida de la Virgen Maria). První verze těchto textů byla zničena na příkaz jednoho zpovědníka, jenž byl u ní v klášteře na návštěvě. Roku 1650 jí ale jiný zpovědník přikázal, aby znovu sepsala Život Panny Marie a také vlastní životopis s popisem všech milostí, kterých se jí dostalo. Během pěti let (1655 - 1660) tedy napsala druhou verzi, jež se vyjma několika detailů zcela shodovala s první. Kromě starosti o klášter, v němž byla představenou, se zasazovala i o mír mezi národy, jak to dokládají její listy papeži Alexandru VII. († 1667) či španělskému králi Filipu IV. († 1665), jemuž radila v záležitostech duchovního života a jemuž v dopisech (Cartas a Felipe IV) předkládala návrhy, jak moudře a spravedlivě vládnout. Z dalších děl připomeňme Každodenní cvičení a učení, jak konat své dílo s větší dokonalostí (Ejercicio cotidiano); Vlastní životopis; Duchovní žebřík k dokonalosti (Escala para subir a la perfección); Zákony Nevěsty mířící k vrcholům čisté lásky (Leyes de la esposa, ápices de su casto amor). Hlavním Mariiným dílem, uveřejněným až po její smrti, je jeden z nejoriginálnějších Životů Panny Marie napsaných v 17. století. Marie líčí Mariin život v chronologickém pořadí: od předurčení Panny Marie až po vtělení Slova, od vtělení Slova po Nanebevstoupení; od Nanebevstoupení po korunování Panny Marie. Panna Maria má v nebi zvláštní postavení. V nebi, v „mystickém městě" přebývá Bůh, který našel zalíbení v neposkvrněné Panně Marii, a rozhodl se v ní proto přebývat. Marie líčí „božský“, a ne lidský příběh Panny Marie a ten je sepsán výhradně na základě mystických zjevení, kterých se Marii dostalo při jejích teofanických kontemplacích.
II. Mystická nauka (výtah). V díle najdeme jak hodnoty mravní, tak i mystické; mystická rovina ale převládá. Odborníci na mystiku (B. Jiménez Duque) nepochybují, že Marie byla výrazná mystická osobnost: prošla zcela jedinečnou mystickou smrtí, když zakusila umrtvení všech svých mohutností, jež tím byly radikálně očištěny. Poté následovala zkušenost opětného procházení po cestě dokonalosti, avšak s mnohem větší kvalitou než předtím. Marie byla obdařena mimopřirozenými způsoby vnímání (klasické mystické projevy vidění a slyšení), a došlo u ní dokonce k trojí mystické smrti; tato zkušenost byla nezvratná, z čehož odborníci usuzují na mimořádný mystický charakter Mariiny osobnosti. Marie byla zároveň i velmi praktickou ženou. Sama říkala, že póly, mezi kterými se odehrává život spravedlivého, spočívají v péči o přátelství s Bohem, se sebou samým a s bližním. Kladla velký důraz na duchovní vedení a duchovního vůdce chápala jako toho, kdo ověřuje a určuje možnosti pravé mystické zkušenosti.
Ze Slovníku křesťanských mystiků str. 547-549
Abych zde neuváděl jen to, co o Marii z Agredy napsali jiní, vložil jsem na toto místo ještě to, co o sobě, své rodině a Mystickém městě Božím píše sama autorka:
„Aby bylo možné říci něco o době, kdy jsem psala tento nebeský životopis, je třeba poznamenat, že můj otec, bratr František Coronel, a má matka, sestra Kateřina Araňa, mí rodiče z Boží vůle a příkazu předaného zvláštní vizí a zjevením mé matce, sestře Kateřině, založili ve svém vlastním domě tento řeholní dům bosých sester řádu Neposkvrněného Početí. K tomuto založení došlo v oktávu svátku svatých Tří Králů, 13. ledna 1619. Ve stejném dni jsme přijaly řeholní roucho, má matka a její dvě dcery. Můj otec nalezl útočiště v řádu našeho andělského otce svatého Františka, ve kterém již žili dva jeho synové jako řeholníci. Tam přijal řeholní roucho, složil sliby, žil příkladným životem a zemřel nejvýš svatou smrtí. Má matka a já jsme přijaly řeholní závoj na svátek Očišťování Královny nebe, druhého února 1620. Vzhledem k příliš nízkému věku bylo skládání slibů u druhé dcery odloženo. Všemohoucí ve své čiré dobrotě poctil naši rodinu tím, že jsme Mu byli všichni zasvěceni v řeholním stavu.
V osmém roce od založení tohoto kláštera a ve dvacátém pátém roce mého života, léta Páně 1627, mi svatá poslušnost vnutila úřad abatyše, který až do dnešního dne nehodně zastávám. Během prvních deseti let, kdy jsem zastávala tuto funkci, jsem mnohokrát od Nejvyššího a Královny nebe přijala příkaz, abych sepsala její svatý životopis. Já jsem však ve strachu a pochybnostech odolávala těmto nebeským příkazům až do roku 1637, kdy jsem začala životopis sepisovat poprvé. Po jeho dokončení jsem plná obav a soužení na radu zpovědníka, který mě vedl během nepřítomnosti mého stálého zpovědníka, všechny spisy spálila, a to nejen ty s životopisem, ale i jiné, které pojednávaly o závažných a tajemných záležitostech, protože mi tento zpovědník řekl, že by ženy v Církvi neměly psát. Ihned jsem jeho příkazy uposlechla, musela jsem však kvůli tomu snášet nejvýš přísná pokárání od mých představených a od zpovědníka, který znal celý můj život. Aby mě přinutili znovu životopis sepsat, hrozili mi důtkou. Také Nejvyšší a Královna nebe mně opakovaně přikazovali, abych uposlechla. V průběhu druhého sepisování mi bylo uděleno tak bohaté osvícení týkající se boží Bytosti, tak mnoho požehnání božské pravice pro obnovu a oživení mé duše v učení mé nebeské Matky, a pokyny mně dané byly tak dokonalé a tajemství mně sdělená byla tak svatá, že bylo nutné napsat jinou knihu tohoto životopisu s titulem: „Ženichovy zákony, vrchol Jeho božské lásky a ovoce sebrané ze stromu života nejsvětější Marie, naší Paní.“ S Boží milostí jsem započala znovu tento životopis sepisovat osmého prosince 1655, v den Neposkvrněného Početí.“
Marie z Agredy zemřela 24. května 1665 v Agredě. V současné době je její neporušené tělo uloženo v prosklené rakvi v klášteře, který pomáhala založit (foto výše).
Dar bilokace. Když španělská církev ve dvacátých letech 17. století rozšiřovala své misijní působení v Severní a Jižní Americe, objevil jeden z misionářů, Alonso de Benavides, mezi některými Indiány dnešního Nového Mexika silný křesťanský kult. Něco tak neuvěřitelného tehdy nikdo nečekal, a proto se všichni snažili zjistit, jak je něco podobného možné. Místní domorodci pak kněžím vyprávěli, že je křesťanské víře učila jakási „paní v modrém," která se objevovala za denního světla a v noci mizela. Když v roce 1630 otec Benavides přicestoval na dvůr španělského krále Filipa IV., dozvěděl se o mladé františkánce z Agredy, která prožívala nevysvětlitelné stavy, levitaci a bilokaci (schopnost vyskytovat se na dvou místech současně). Když pak navštívil františkánský klášter v Agredě, vyprávěla mu dvacetiosmiletá abatyše, Marie z Agredy, zážitky ze své zázračné bilokace do plání východního Nového Mexika. Tyto příběhy korespondovaly se zprávami, které Benavides slyšel během svého pobytu v Novém Mexiku o „paní v modrém," která evangelizovala příslušníky kmene Jumanos a jiné kočovné indiánské kmeny. Zjistil, že mu dokáže o této části Nového světa mnoho vyprávět, i když tam nikdy nebyla. Jak překvapený misionář ve své revidované zprávě z roku 1634 zaznamenal, znala Marie dokonce domorodá jména míst i lidí. Navíc také zjistil, že kalich, který indiáni v Americe používali při mši, pocházel z Mariina kláštera. Pro Alonsa byly extatické příběhy Marie od Ježíše potvrzením Boží podpory misionářskému úsilí františkánů v Novém Mexiku. Benavides doplnil nově získanými senzačními informacemi svou revidovanou a rozšířenou verzi písemné zprávy, kterou prezentoval v roce 1634 v Římě papeži Urbanu VIII. A také ti, kteří slyšeli a četli Alonsovu zprávu popisující jeho zážitky a postřehy z jeho působení v Novém Mexiku, byli naplněni úžasem. Za své zásluhy byl mnich následně jmenován pomocným biskupem na ostrově Goa, bývalé portugalské kolonii v Arabském moři. Tam odcestoval z Lisabonu v dubnu 1635. To je také to poslední, co je o něm známo. Na ostrov Goa nikdy nedorazil a předpokládá se, že se utopil v moři. Nicméně svou podivuhodnou zprávou zajistil další podporu misií v Novém Mexiku.
Tato prezentace vznikla zcela spontánně jako první, a to při přípravě rodičů na první svaté přijímání jejich dětí. Měl jsem totiž pocit, že někteří z rodičů si snad ani nebyli zcela jistí tím, co pro své děti chtějí, a obával jsem se, že jsou zcela převálcováni výdobytky a vědeckými poznatky naší civilizace. Prezentace se zabývá mnoha otázkami:
Je věda schopná odpovědět na všechno? Má lidský život nějaký smysl? Je 13,72 miliardy let existence vesmíru dostatečně dlouhá doba na to, aby se zcela nahodile vyvinul život a lidské vědomí? Neexistuje skutečně nic, čím by nám Bůh dával o sobě vědět? Při vytváření prezentace jsem zužitkoval svůj zájem o astronomii. Délka prezentace: 1,5 až 2 hodiny
Umělá inteligence – stvoření v režii člověka?
Při přípravách biřmovanců se ukázalo, že asi jen 10% z nich věří a nepochybuje o tom, že má nesmrtelnou a nehmotnou duši. Před touto prezentací je třeba, aby posluchači zhlédli film „Já robot,“ který trvá 2 hodiny a ukazuje situaci, kdy člověk stvořil umělou bytost se svobodnou vůlí. Prezentace, která na tento film navazuje a která je ultramoderním podobenstvím určeným pro mladé lidi, kteří běžně pracují s počítači, pak poselství filmu dál rozvíjí. Využívá toho, že diváci zpravidla nic z toho, co ve filmu viděli, nezpochybňují a poukazuje na to, že člověk vlil umělé bytosti inteligenci prostřednictvím softwaru, což není nic jiného, než nehmotná myšlenka programátora. Zužitkoval jsem své profesní znalosti vystudovaného informatika. Celková délka prezentace: 3 až 3,5 hodiny
Potřebujeme Boží milosrdenství?
V situaci, kdy většina naší společnosti v Boha nevěří a očividně s božím milosrdenstvím nijak nepočítá, si kladu otázku, zda toto milosrdenství (nezištnou pomoc Boha) vůbec potřebujeme. Je to, čím žijeme na tomto světě, skutečně celá realita? Není ta realita daleko pestřejší, ale i nebezpečnější? Je vůbec něco po smrti? Není desatero božích přikázání spíše domovním řádem pro soužití s Bohem? Co se stane, když se nenaučíme tento řád na zemi dodržovat? Jaké jsou některé nabízené prostředky božího milosrdenství? Kromě svědectví různých světců využívám i toho, že jsem ve spánku prožil zážitek blízký smrti a že jsem s biskupským svolením člen týmu, který asistuje při exorcismech (vymítání zlých duchů). Délka prezentace: 1,5 až 2 hodiny
Prezentace reaguje na fakt, že si velká část věřících neuvědomuje nebezpečí okultismu a ani mnohdy neví, co to okultní praktiky jsou. Je návštěva kartářky slučitelná s katolickou vírou? Jsou Češi poctiví ateisté, nebo věří úplně všemu? Co je New Age? V prezentaci cituji některé informace z časopisu Immaculata nebo z knihy Gabriela Amortha Mocnější než zlo. Využívám i své dřívější zkušenosti s praktikováním okultismu a využívám i příklady ze svého okolí. Délka prezentace: 2 hodiny
Duchovní život – co si počít s duší?
Pokud už věříme, že nesmrtelnou a nehmotnou duši máme, co si s ní počít? Co je vlastně duchovní život a o co bychom se každou vteřinu svého života měli snažit? Základem prezentace je kniha svaté Terezie z Avily, první ženy s titulem učitelka církve, Hrad v nitru a Duchovní cesta od Jeronima Nadala, spolupracovníka svatého Ignáce z Loyoly. Obě knihy podávají velice dobrý obraz duchovní cesty a upozorňují na možná úskalí, kterým v běžném životě všichni čelíme. Délka prezentace: 1,5 až 2 hodiny
Tato prezentace vznikla v roce 2012, kdy se mnoho lidí chystalo na konec světa (údajně na základě končícího mayského kalendáře). Mnoho lidí vyhledávalo různá varování na internetu a podléhalo panice až do té míry, že musel být vydán pastýřský list. Já sám jsem si uvědomil, že v této oblasti nemám vůbec jasno. Proto jsem si přečetl zejména knihu blahoslaveného Johna Henryho Newmana Čas Antikrista a pro ostatní farniky jsem pak připravil tuto prezentaci. Otázka, zda má lidstvo na obrácení další tisíce let, nebo možná jen desítky let je jistě zajímavá i dnes. S ubíhajícím časem bychom se každopádně měli na druhý příchod Krista připravovat stále intenzivněji. Délka prezentace: 1,5 hodiny.
Mystické město Boží – Probodení
Po přečtení třetího svazku Mystického města Božího, jsem vytvořil tuto prezentaci, abych toto dílo přiblížil ostatním farníkům, kterým jsem tuto knihu rozdal. Prezentace obsahuje základní údaje o autorce, Marii z Agredy, o historii vzniku této knihy a popis základního děje. Délka prezentace 1,5 hodiny.
Víra v ČR - žije se nám bez víry lépe?
Má život bez víry nějaké důsledky? Je život bez víry šťastnější? Jsem rád, že žiji v kraji Vysočina a okrese Žďár nad Sázavou (viz. prezentace).
Marie z Agredy se v textu stále omlouvá, jako by si sama nevěřila, je možné jí věřit?
Marie z Agredy se sice omlouvá, ale ne za to, že by předávala nepravdivé informace. Ona byla postavena před velice těžký úkol. Možná, že bych to mohl vysvětlit na příkladu. Jak jsem už někde dříve napsal, prožil jsem ve snu to, čemu se v odborné literatuře říká zážitek blízký smrti. Když napíši, že se mi zdálo, že jsem proletěl tunelem do nekonečně velkého otevřeného prostoru, kde se mi pak v dálce ukázalo bílé, jasné, ale neoslňující světlo, přečtete si jen to, co se můžete dočíst v mnoha knihách, které se touto tematikou zabývají. Když však napíši, že jsem cítil pocity velké lásky, budete vědět víc, a když napíši, že jsem cítil, jak se mi při tom derou slzy do očí, budete vědět ještě víc. Nejsem si ale jistý, zda jsem byl schopen ve Vás vyvolat stejné pocity, jako jsem měl tehdy já.
Marie z Agredy měla jistě daleko dokonalejší vize a setkala se s mnohem větším tajemstvím než já. Nevím, jak věrně se ve vizích dají předat nějaké konkrétní údaje, jako například počet ran při bičování Krista, ale vím, že velice věrně se dají těmito vizemi předávat pocity, které se ovšem slovy velice těžce popisují. Buďte tedy prosím k Marii z Agredy shovívaví.
Proč se počet ran, které utržil Kristus při mučení, u Marie z Agredy a svaté Brigity liší?
Když si pozorně přečtete příslušnou pasáž ve třetím svazku Probodení, zjistíte, že byl Ježíš Kristus bit mnohokrát a při různých příležitostech. Proto je problematické určit, co která dáma do tohoto počtu započítala. Pro mě je spíše povzbuzující, že se obě shodly na počtu nad pět tisíc.
Co si myslet o zmíněném datování událostí od stvoření světa?
V Mystickém městě Božím je na několika místech uváděno datování událostí od stvoření světa, přičemž jsou udány údaje překračující hodnotu 5000 let. Jak se vyrovnat s tím, že naše planeta je stará asi 4,5 miliardy let?
Na zmíněných místech je použit byzantský letopočet, který začínal od 1. září 5508 př.n.l. Byl to okamžik stvoření světa, který byl vypočten podle údajů o věku jednotlivých osob v Bibli. Chtěl bych poukázat na dvě věci:
Jednak na to, že letopočtů je velké množství a jsou věcí dohody. Pokud my dnes říkáme, že žijeme v roce 20xx po narození Krista, je otázkou, zda je to pravda. Existují totiž obavy, že se mnich Dionysius Exiguus, který se narodil v roce 525, ve svém zpětném výpočtu data narození Krista o nějaký ten rok spletl.
Druhou věcí, na kterou bych chtěl poukázat je fakt, že pojem svět může mít jiný význam, než pojem planeta. Když se modlíme „tělo, svět, ďábla přemáhám,“ nemáme jistě na mysli zápas s naší planetou, ale spíš se svody tohoto světa, který by snad šel nejlépe nahradit pojmem civilizace. Je zajímavé, že mezi nejstarší civilizace v naší oblasti patří Sumerská, která se objevila nejpozději asi 4000 let před Kristem. To už ale Sumerové uměli stavět velké stavby, takže jistě potřebovali nějakou dobu na to, aby se to naučili. Žili také v oblasti, o které se v prvním svazku Početí píše, že z ní byla vzata hlína na stvoření Adama, což je obraz toho, že všechno vychází ze země (bezprostředně po vzniku planety Země na ní nic jiného nebylo). O tom, co přimělo člověka opustit jeskyně a začít naráz stavět velké stavby mnoho nevíme. Někteří lidé, jako například Erich von Däniken si myslí, že nás to naučili UFOni.
Na několika místech je napsáno, že byl někdo předzvěděn pro spásu, nebo zatracení. Je skutečně předem dáno, kdo bude spasen a kdo ne?
Ano, na několika místech skutečně takový text je a není to jen výsada Mystického města Božího, ale obdobné výroky bychom mohli najít i v knihách jiných mystiků. Typickým a známým příkladem by mohl být Jidáš.
Není to ale tak, že Jidášovi bylo už při narození dáno, že bude zatracen. Problémy nám způsobuje naše vnímání času. Žijeme v plynoucím čase a neumíme si naše bytí bez něho představit. Čas byl stvořen pro nás,
abychom se mohli v časové posloupnosti nějak vyvíjet a během časově omezeného úseku se svými skutky kvalifikovat buď pro věčný pobyt v nebi, nebo v pekle. Bůh však čas ke svému bytí nepotřebuje a vnímá události
jinak, jakoby v jednom okamžiku. Je to také popsáno v prvním svazku Mystického města Božího. Proto měl Jidáš při poslední večeři Páně možnost se svobodně rozhodnout, zda Krista zradí, nebo ne, a proto Kristus
už ve večeřadle věděl, že ho Jidáš zradí. Bůh v jednom okamžiku vnímá jak příčiny událostí, tak i jejich následky, proto také už nyní ví, s jakým výsledkem každý z nás svůj život zakončí.
Proč Marie Matka Boží stále vybízí Marii z Agredy, a tím i nás, aby odumřela všemu hmotnému a pozemskému?
Je zvláštní, že nám Církev tvrdí, že jí na nás záleží a přitom nás vybízí ke střízlivosti a opatrnosti v užívání hmotných dober tohoto světa. I v Bibli se píše „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům: buď bude nenávidět
jednoho a milovat druhého, nebo se přimkne k jednomu a pohrdne druhým. Nemůžete sloužit Bohu i penězům. (Mt.6,24). Proč je nutná tak velká obezřetnost při užívání hmotných dober? Proč je nutné k nim mít ten správný vztah?
Na světě není mnoho jistot, na kterých by mohl člověk opravdu stavět. Jednou z nich je ale skutečnost, že jednou naprosto všichni zemřeme a vše hmotné včetně svého těla tu necháme. Každý den se po celém světě loučí
statisíce lidí se svými blízkými (jen 5000 lidí zemře na nedostupnost pitné vody, 2000 hladem, 14000 potraty – s těmi se však nikdo neloučí). To jediné, co ze zemřelé bytosti dál žije, je duše. Asi hodně lidí bude
po smrti překvapeno, že žijí dál, že mohou dál přemýšlet, že mají své vzpomínky a že si s sebou nesou i své neřesti, zlozvyky a závislosti. Smrt nás nikterak od toho zlého, co si s sebou neseme, neočistí a tak je otázkou,
co si například počne takový alkoholik, který si s sebou z pozemského života přinese touhu pít, ale nebude mít ani lahev s alkoholem, ani ruce, které by ji mohly uchopit a ani žaludek, do kterého by mohl alkohol nalít.
To samé platí o jakékoli jiné závislosti. Co si počne workoholik, když nebude mít ruce ani nohy, které by mohl využít při práci. Četl jsem různé vize pekla a jedna se mi zdála velice výstižná. Peklo tam byl velký
temný prostor, ve kterém právě například duše alkoholiků chňapaly po lahvi, kterou nemohly uchopit, jiné chtěly uchopit jídlo, další se chtěly hrabat v penězích atd. Nad jejich hlavami přitom bylo otevřené nebe s celým
svým štěstím, ale ony duše nedokázaly zvednout hlavy, protože byly plně zaměstnány jen svými slabostmi. Myslím, že je proto v Bibli napsáno: „A svádí-li tě ke hříchu tvá ruka, usekni ji: je pro tebe lépe, abys jednoruký
vstoupil do života, než abys odešel s oběma rukama do pekla, do ohně, jenž neuhasíná.“ (Mk.9,43). Také svatá Faustyna Kowalská píše ve svém Deníčku v části věnované peklu: „Ať si je hříšník vědom, že jakým smyslem hřeší,
takovým bude sužován po celou věčnost.“ (Dn.741). Dá se říct, že si sami lidé svými skutky vybírají místo svého posmrtného pobytu. Proto Sirachovec říká: „On na počátku stvořil člověka a ponechal mu možnost rozhodovat se.
Budeš-li chtít, budeš zachovávat přikázání, abys zůstal věrný jeho svrchované vůli. Před tebe položil oheň i vodu, podle svého přání vztáhni ruku. Před lidmi je život i smrt, po libosti se jim dostává jednoho či
druhého.“ (Sir.15,14-17).
Existují internetové stránky, které se odkazují na Mystické město Boží a zároveň kritizují papeže nebo vyzývají k neposlušnosti. Jak se s tím vyrovnat?
Je mi skutečně líto, že takové stránky existují. Při přepracovávání textu Mystického města Božího jsem byl nucen intenzivně přemýšlet o každé větě. Nepamatuji si, že by Marie z Agredy vyzývala někde někoho
k neposlušnosti. Naopak si pamatuji na mnoho výroků, kdy vyzdvihuje poslušnost jako nejvyšší křesťanskou ctnost. Bojím se, že autory těchto stránek jsou naši bratři a sestry ve víře, následovníci francouzského
biskupa Marcela Françoise Lefebvra.
Já bych sám sebe označil za konzervativního katolíka, který má strach z modernistických tendencí v naší církvi, ale nevidím důvod k tomu, abych naši Církev opouštěl a považoval papeže za Antikrista a
všechny ostatní poslušné katolíky za zavržence. Když takové internetové stránky čtu, je mi smutno, protože z nich cítím zlobu až nenávist. To ale není munice našeho Pána. Naše Církev měla a jistě má mnoho problémů,
ale ty se dají řešit různým způsobem. Martin Luther i svatý František se snažili Církev reformovat, ale každý pro to použil jiné prostředky a i důsledky jejich počínání byly podstatně jiné. Je mi líto, že tito lidé
často vytrhují věci z kontextu (například ve zjevení Marie Julie Jahenny – viz prezentace Mějte připravené lampy - snímek 35), takže věřící čtenáře svádí na scestí. Je to jejich velká zodpovědnost, které se nezbaví.
Bojím se, že tito lidé, kteří překonali svůj nezájem a pohodlí, mohli uváznout na další překážce - pýše (svatá Terezie z Avily – Hrad v nitru – viz prezentace Duchovní život). Je mi to opravdu líto.